Je září a já začala chodit do školy jako lidské děti. Ale stejně se mojí paničce mohu posmívat, že musí vstávat brzy. Já mám totiž hodinu až odpoledne! Chodíme do psí školy v Rokycanech, kde jsou ty nejvíc fajnoví psolužáci.
První hodinu už jsme absolvovaly asi před třemi týdny. Jakmile jsme vystoupily z auta hned jsem si to tam označkovala, aby bylo všem psům jasno, že tam trénuju já se svou paničkou.
Proběhla jsem tunelem. A můj první dojem? Tunel je skvělááá věc! Vy, kteří se ho bojíte, není čeho! Prostě vběhneš do díry, pár vteřin je tma, vyběhneš z díry na druhém konci, tvoje kukadla zase spatří tvého psovoda a tvoje uši zaslechnou velkou pochvalu. Další překážkou, kterou už mám taky ozkoušenou byly skočky. Na hodině jsem je ale dost přehlížela, už jsem se těšila na tunel a tak jsem se plně nesoustředila.
Pár dní nato to paničce nedalo a trénovala se mnou skočky i doma na zahradě. Teď už si troufám říct, že skočky skáču bez chyb a s nadšením!
Během druhé a třetí hodiny jsme zdokonalovaly skákání skoček, probíhání tunelů a odložení. Dokonce jsem vyzkoušela i áčko. Dostala jsem i domácí ůkol, který jsme s paničkou pilně nacvičily.
Následující hodinu se budeme učit otočku na čelo. Obě už se moc těšíme!