Les jako druhá bouda

Čtete správně. Občas se v tom našem lese cítím opravdu jako doma. Cítím se tam bezpečně, můžu se nadechnout a prozkoumat všechny stopy, které tam přede mnou zanechali ostatní tvorové. A o tom vám dnes něco v krátkosti natlapkám.

S pánicí jsme zprvu moc do lesa nelezly, je od nás trochu vzdálenější a nás nenapadlo ho prozkoumat. Až teď, ve dnech, kdy máme času na rozdávání, jsme se vydaly plnou parou vpřed přímo do lesa. Štěknu vám, že mě možná trochu mrzí, že jsme tam nezavítaly už dříve. 

Než se vyškrábeme na kopec, kde už rostou první krajní stromy, užíváme si každého paprsku, jenž míří přímo do našich tváří. Někdy mi připadá, jako by pes ze Slunce, vysílal sluneční záření přímo na mě. Možná si mě plete se sluníčkem? 

Kolem cest je spoustu luk a také spoustu zvířátek, protože je tato část velice klidná. Občas potkám srnku, zajíce a nebo vzhlížím ke káněti. Někdy mě ale z ničeho nic přede mnou prchající srnky vylekají a já za nimi také z ničeho nic vypálím jako raketa. Toho si potom všimne panička a má téměř stejnou reakci. Jen s rozdílem, že za mnou moc neběhá a jen povykuje z cesty. 

Jednou jsme se takto procházely kolem posedu a najednou před námi začal pelášit přes pole zajíc se zaječicí, přitom já jsem se chtěla jen kamarádit. V tomto si s těmi menšími tvorečky asi zatím moc nerozumím. 

Když zaplujeme do lesa, můj povalečskej život v mžiku končí. Mám najednou spoustu práce. Všude jsou všemožné stopy a já mám možnost dozvědět se lesní novinky, které potom roznesu po vsi a štěknu je mým psím sousedům. Dozvídám se samé životu důležité informace jako třeba kdy, kde, kdo byl, co snědl, jakou měl náladu… můj čumáček by se z tolika pachů mohl zbláznit. 

• 

• 

• 

Při tomhle čmuchání občas zrakem narazím na mravence, na nějakého broučka a nebo na mouchu. Nemůžu se na tahle malá stvoření nikdy vynadívat. Sleduji každý jejich pohyb a nemohu se dočkat až roztáhnout krovky a vyletí do velkého světa. Nikdy se ale neudržím a začnu po létajícím hmyzu chňapat tlamou. Nechci přeci, aby mi odletěl tak zajímavý brouček a nebo kamarádka moucha, která někdy bývá sice otravná, ale co, každý má své mouchy. Moc dobře ale vím, že potřebují hmyzáci také volnost jako já mívám na loukách nebo třeba právě v lese. 

Při brouzdání se lesem nám moc nebezpečí nehrozí, ale jakmile se v této jarní době, kdy se mláďata rodí jako o závod, dostaneme na kraj lesa, kde bývá poblíž pole řepky olejky nebo pole obilí o několik psích hlav vyšší, je to už rizikovější. V polích se totiž rády ukrývají prasečí maminky se svými štěnaty. Vlastně pselaty, nebo jak se jim to říká… To už je pro nás, pro kolemťapací o chlup nebezpečné. Maminky si své pselata umí totiž moc dobře bránit. Naštěstí má moje panička mě a je díky tomu včas na prasata upozorněná. Jelikož vždy zpozorním, zkamením a jen v tichosti sleduji, abychom nepřišly k úhoně. Pak se ke mě ve sledování přidá i pánice, a tak na cestě u pole jen tak postáváme a dáváme prasečím maminkám náskok.

V lese je také moc dobře slyšet, jelikož je většinou nejvyšším bodem v okolí. Některé lesy mohou být ale samozřejmě výjimkou. U nás v lese je slyšet ůplně vše! Od výskání dětí ze vsi, přes rachocení strojů na polích,až po štěkání psů. Těm psiskám, jejichž hlasy se ozývají ze vsi vždy slušně odpovídám, jako správný pes. Také štěkotem. Ale však vy to znáte… Jak se do lesa štěká, tak se z lesa odpovídá.

---

Protože ten náš kouzelný les máme opravdu rády, natočily jsme vám i kratší video, které na vás možná ty kouzla a tajemna lesa také přenesou.

---

I na instagramu jsem se trochu rozvášnila a z hlavy jsem vymyslela kratší básničku, která o tom lese také své říct dokáže. Pro zobrazení veršů stačí ťapnout na mě.