Nejen feny mají své dny…

Jak feny, tak psi mají své dny! My obě psí pohlaví prožíváme tahle období, řekla bych zároveň, avšak rozdílně. O tom bych dnes chtěla něco natlapkat, myslím si totiž, že pro mnohé to bude užitečné a pro ty naše speciální dny najdou pochopení.

Kde jen začít… tak to tedy vezmeme asi za tento ocas mých myšlenkových pochodů ve vynalézavém bordeřím mozečku. O tomhle tématu jsem vedla rozhovor přes plot s nejstarším a zároveň nejmenším psím obyvatelem Puňťou (trochu zavádějící jméno, nemá na sobě ani puntíček) z naší osady za řekou, kde tak ráda se svou dvounožkou trávím horké letní dny. Puňťa z nás všech (čti jako pěti psů) pobral za svůj život asi nejvíce rozumu a tak jsou jeho názory dle mého naprosto psúžasné! V následujících několika řádcích se vám pokusím přetlumočit několik pohledů dvou psů na věc.

To, že je hárání u fen pravidelné je jasná věc. To, že občas teče červená taky. A to, že feny v těchto dnech značkují a značkují je samozřejmostí. Puňťa se mi svěřil, že jakmile na takovou značku při čtení té spousty zpráv na procházce narazí, soustředí se a analyzuje o koho jde. Prý už je na staré packy vybíravý a nehnal by se za každou, což na jeho věk dává naprostý smysl. To Frodo ze vsi, ten by letěl hned kvůli komukoliv. Při té analyzaci, na kterou se určitě nejen Puňťa soustředí hned několik minut, toho zjistí dost. Věk, zdraví, náladu… a pokud se mu dotyčná zalíbí, hrdině to přečůrá, aby bylo jasný, že je zadaná.

To my feny, se zase snažíme dát o sobě věďět doslova všude. Ale převážně jen jeden týden. Ten prostřední našeho cyklu, kdy jsme schopné psí ženichy přijímat. To ale většina psů nepobírá, myslí si, že nálada je vždycky, ale opak je pravdou. Když ale nálada je, jsem schopné si za tím ženichem najít cestu hlava nehlava a často máme útěkářská období. To se s námi dvounoužci nazlobí, když si to neohlídají.

Celé tři týdny, kdy to na mě přijde jsem dost nervózní. Třeba když mě opouští panička, je to pro mě těžké. Nejraději bych ji měla pořád nablízku. Taky jsem citlivější víc než kdy jindy. Stydím a trápím se kvůli každé blbosti a hrubý tón hlasu je to, co mě dokáže nejvíc zranit. O nepravidelném přijímání granulek ani tlapkat nebudu. Někdy mi tyto týdny naruší můj jídelní režim, někdy vše zůstane při starém. Na trénincích mi klesá soustředěnost, mezi ostatními psi klesá zase sebevědomí. Nejraději jsem s pánicí pod dekou. Mazlení je totiž to, co mi jen prospívá.

Když jsem se ptala Puňťy, jak mě vnímá v mých dnech, bez rozmýšlení štěkl, že jsem neskutečně podrážděná. A to je pravda, většinu cyklu ho a kohokoliv jiného k sobě prostě nepustím. Říkal ale, že s ním období hárání jakékoliv feny dělá divy, nemůže se prý soustředit, špatně spí, dělá ze sebe mnohdy před ostatními psi to, co v reálu není. Jeho páníček se s ním pak zlobí. Jenže on si nemůže pomoct, vrozené instinkty jsou prostě vrozené instinkty.

Špatné dny, které občas psi a feny mají, nemusí ale vždy kořenit kvůli nějaké háravce v okolí. Stejně jako máte vy dvounožci blbou náladu, zkrátka den, kdy vstanete levou nohou z postele, máme i my psi. Prosím berte na to ohled! Každý den totiž není růžový.

Co tak z vesnických drbů vím, lidé často nevycítí, že má jejich pes špatný den, vyvíjejí tlak, jsou netrpěliví, když pes něco nechce udělat hned nebo se mu to nepovede na první pokus. Často si dvounožci neuvědomí, jak tohle špatný psí den ještě zhorší. A věřím, smečko čtenářů, že mi dáte za pravdu. Ať už má z jakékoliv příčiny pes jednou za čas špatný den, má na to právo!

---

Pro zajímavost ještě na závěr článku přikládám zajímavé a hlavně přesné čtení o hárání fen. Já to totiž natlapkala amatérsky, však to už znáte, z pohledu psa.

článek Hárání a pohlavní cyklus feny zde