Týden v kempu

21.8. 2019skrzpsioci 0 Komentářů

Letos jsme se smečkou vyrazili na několik dní pod stan. Po dlouhé cestě na Šumavu k velkému Lipnu jsme konečně dorazili do kempu. Ze začátku jsem si o stanu udělala divnou a nesmyslnou domněnku ale později jsem zjistila, že je to velkej pohodlnej pelíšek pro celou naši smečku!

Den co den, jsme vyráželi na túry nebo na výlety a nebo na vodu 🙂 Navštívili jsme hrad Rožmberk, projeli jsme se na vyhlídkové lodi, která mě uklimbala stejně jako auto. Prošli jsme se v krásné šumavské přírodě a objevili jsme spoustu kouzelných míst! Nezapomněli jsme vyzkoušet ani šlapadla a výletní loď, kde jsme si užili skvělé vyhlídky.

Opekli jsme si i buřtíky, které mi voněly nadmíru moooc! Panička naštěstí byla od té lásky a něco mi hodila pod stůl. Obě dvě moc dobře víme, že se to nemá…ale mým očičkám prostě nikdo neodolá!!! Vždycky zaberou!

V kempu bylo spoustu lidí a s nimi sem tam i jejich čtyřnozí parťáci. Skamarádila jsem se např. s borderákem Jassem, se kterým jsme si štěkli do ucha, že já jsem češka a on že přijel z Holandska. Poznala jsem i maďarského ohaře, dorážel na mě, takže jsem ho ignorovala a jeho jméno mi uniklo. Aby toho nebylo málo, točil se okolo mě i hovawart z Německa,který na mě neustále šibalsky mrkal. Nerada to říkám ale trochu jsem mu záviděla jeho hračku značky Kong,se kterou se pořád chlubil. Ale neměla bych zapomínat,že doma už jednu podobnou také mám!

Za těchto pár dní v úplně jiné destinaci se také událo jedno z mých prvních „neoficiálních“ vystoupení s paničkou, kde publikem nebyla jen naše rodina a příbuzní. Procházeli jsme se jen tak po pláži a jak už je u nás zvykem ochotně jsem plnila povely, které mi panička poručila. Byla jsem přitom usměvavá stejně jako vždycky, když trénujeme. Na boku pláže postával hlouček lidí a tiše z povzdálí nás obdivovali.

Začaly jsme s nimi komunikovat a oni se ptali: “ Zvládne otočku?“ Hlavou mi prolítlo jaká je to brnkačka a otočila jsem se rovnou třikrát. „Umí kotrmelec nebo sudy?“ Upřímně vůbec jsem nevěděla co to je. Panička mi ale naštěstí dala najevo jednoduchým gestem, že se mám převalit. “ A zvládne i chůzi po zadních?“ „No jasně!“ vyštěkla jsem a už jsem skákala po zadních jako surikata 🙂 Po chvilce následoval potlesk a panička uronila slzičku. Už jsem přemýšlela, co jsem zkonila ale jakmile mě začala hladit a jásat usoudila jsem,že ta slzička byla uroněna dojetím.

Týden jsme si skvěle užili a celou tříhodinovou cestu domů jsem prospala spokojeným spánkem. Už se zase těším až vám sem natlapkám další články, ale pro dnešek už to stačí. Jdu se stočit do pelíšku a až napočítám alespoň deset borderek, mé válení se změní v pokojný spánek. Tak zatím!