Ledoví psi alias Pankrác, Servác a Bonifác na návštěvě

Brrr, to se v posledních dnech ochladilo. Takový teplotní skok má i na nás pejsky vliv, to se potom najednou smáčet se v kdejaké kaluži nechce a naopak se snažíme, co nejvíce vměstnat do bytů. A to nejlépe do kuchyně. Tedy alespoň tak to mám já. Věřím ale, že se nějací psíci kující stejné pikle určitě také najdou. Věřte nebo ne, dokonce jsem vyčmuchala, co je tohoto ochlazení příčinou. Svou návštěvou nás totiž poctili ledoví psi.

Panička si ode mě pořád nenechá vymluvit ledové muže a říká, že to právě oni nám poskytli svou mrazivou návštěvu. Každý pes ale přeci ví, že květnové ochlazení mohou přinést jen a pouze ledoví psi!

Letos se to u nás vyznamenalo hlavně deštěm a skokem teploty z pařáku, kdy se vám potí každý kousek kůže pod srstí, až do mínusu. Taky jsem někde zaslechla, jak si sousední psi štěkali informaci o tom, že na horách dokonce napadl sníh. Sníh já miluji nadpsovsky, ale v květnu jsem už naladěná na ty výlety, příjemné paprsky sluníčka, které hezky šimrají na čumáčku a taky na zelenající se přírodu. Ti ledoví psíci jsou zkrátka neskuteční showmani! Přitáhnout v květnu sníh nedokáže přeci každý…

Pro zahradníky a farmáře jsou prý tyto mrazy, co s sebou ledoví psi přinesou, docela postrachem. Všichni se před jejich mrazivým pobytem v zahrádkách modlí, aby jim nepomrzly rostliny a stromy, které již nasadily květy. A já se narozdíl od zahradníků tak těšila, že si pohraju alespoň s jedním z ledových psů a ještě než začneme řádit ho pochopitelně vyzvu svou ladnou poklonou ke hře. Ale pejskamarádka ze vsi, která už má odžitou více jak jednu desítku let na tomhle velkém míči v galaxii, mi do ucha štěkla při vzájemném míjení, že jsou ledoví psi neviditelní, takže se s nimi nedá tak úplně skotačit na loukách.

Ale jen si představte jaké by to bylo, kdybych se po té zelené prosluněné louce plné květinek od pampelišek přes pryskyřníky až po řeřišnice, proháněla třeba s Bonifácem. Už už by mi šlapal na paty a já bych z ničeho nic nečekaně prudce zahla, zavlnila hřbetem, změnila směr a Bonifác by mi na paty zadních pacek již zdaleka nešlapal. Myslím, že ale ani takové skotačení se Servácem, které by se postupem času zvrhlo v (ne)bezpečnou rvačku, kdy se doslova válíte v objetí v jakž takž vysoké trávě, by nebylo nudné. A co teprve skotačení s Pankrácem? Určitě by s nimi byla veeliiiká psina.

Tím, že na nás nezapomněli ani tento rok, jsem si naprosto jistá. Včera jsem totiž na okně mé spací místnůstky, kde mám pelíšek, jídlo, mňamky, plyšáky….však to znáte, objevila nějaký vzkaz ve formě kresby od mrazivých ale šikovných paciček ledových psů. Řekla bych, že to byla nějaká šifra nebo třeba pozvánka do jejich mrazivého teritoria, které si pečlivě hlídají. Než jsem ale měla možnost se na ni zahledět svým borderáckým očkem, abych šifru prozkoumala a rozluštila, kresba roztála a okno bylo rázem bez mrazivého poznamenání. No tak snad se mi to podaří následující rok.